V roce 1969 jsem okusil na vlastní kůži komunistický kriminál. Dostal jsem se tam při pouličních bojích proti sovětské okupaci a tehdy ve mně definitivně uzrálo přesvědčení stát se reportérem. Fotografoval jsem na ulici a o tom, co bude dál, jsem moc nepřemýšlel. Tehdejší moje fotografie byli momentkami lidí, které jsem potkával jen na okamžik, ale později začaly vznikat menší soubory o lidech z pražských bufetů, noční Prahy nebo chovancích z pasťáku. Byla to
doba, kdy jsem vstupoval do života s cílem být co nejsvobodnější. A fotografie mi k tomu měla pomoci…