1974 – Revue fotografie 74/4 – Cesty a výpravy Jaroslava Kučery ( text Hugo Schreiber )

1975 – Tvorba č. 14 – Fotografovo setkání s člověkem – text Václav Jírů

1976 – Revue fotografie 76/1 – Pasťák ( text Jan Mach )

1983 – Československá fotografie č. 10 – Jaroslav Kučera ve Fomě ( text Moucha )

1990 – Československá fotografie 1/1990 – Post factum: dvakrát v akci ( text Vladimír Remeš ).

1990 – Life – The People Rise – Titulní stránka ze sametové revoluce ( foto JK )

1995 – Ateliér č.26 – Jaroslav Kučera: Sudety ( text Michal Janata )

1995 – Fotografie magazín č. 11 – Sudety ( text Jaroslav Kučera )

1996 – Photographers international ( Taiwan ) - Contemporary Czech Photography

1996 – Večerník Praha 25.9. – Nefotí z policejního auta ( text Veronika Kratochvílová )

1996 – Xantipa č.12 – Proměny Prahy objektivem JK ( text Vladimír Remeš )

1996 – Fotografie magazín č.11 – Primátorský grant / danajský dar pro JK / ( text Tomáš Třeštík )

1996 – Denní Telegraf – I taková je Praha na snímcích JK ( text Aleš Kuneš )

1999 – Nedělní Blesk č. 50 – Hospodský svět JK ( text Michaela Remešová )

2000 – Ateliér č. 13 – Jaroslav Kučera: Setkání s člověkem ( text Josef Moucha )

2000 – Dnes magazín č. 46 – Svět, kde barva nerozhoduje ( text Marcela Titzlová )

2000 – Reflex č 45 – Hosti a hostesky ( text Milan Tesař )

 2001 – Kladenský deník 6.4. – Pohlédněte prostřednictvím snímků do českých hospod ( Text Olga Fikrlová )

2001 – Le cigare PIPE style č. 1 – Souručenství ( text Daniela Mrázková )

2001 – Ring č 51 – 52 – Nabízenou manželku odmítl ( text Josef Louda )

2002 – Týden č 41 – Černobílý svět Jaroslava Kučery ) text Josef Chuchma )

2002 – Hospodářské noviny č 196 – Kučera zachycuje okraj společnosti ( Magdalena Váňová )

2002 – Fotografie magazín č.11 – Fotografie Jaroslava Kučery ( text Věra Matějů )

2003 – Právo č 10 – Co všechno znamená člověk ( text Tomáš Pospěch )

2003 – FOTO Video – Jaroslav Kučera –Fenomen české sociální fotografie – PhDr. Hugo Schreiber

2003 – Ateliér – Lidé, které jsem potkal ( text Hugo Schreiber )

 2004 – Setkání ( motoristický magazín ) – ( rozhovor Hugo Schreiber )

2005 – MF DNES 13.5. – Kritický metr ( Josef Chuchma )

2007 – PhotoArt 9.září – Jaroslav Kučera - rozhovor Daniela Mrázková

2007 – Listy – č.5 – Komunistické svátky, Jaroslav Kučera – rozhovor Vladimír Burián

2009 – Ateliér č. 6 – Rozhovor s Jaroslavem Kučerou – Blanka Jiráčková

2011 – Ateliér č.1 – Recenze na výstavu v Leica Gallery Prague – Josef Chuchma

2011 – Instinkt č. 37 – Fotoeditoriál – Miloš Kozumplík

2012 – Foto-Video 1 – Na východ od ráje

2013 - Svět v obrazech - č. 2 Extra - Sudetské příběhy - Text Judita Bednářová

2017 - Právo /10.únor/ Kučerovy Tiché dialogy s každodenní banalitou - recenze Jana Šídy 

https://www.novinky.cz/kultura/428976-kucerovy-tiche-rozhovory-s-kazdodenni-banalitou.html

1999 – Advanced ( foto video ) 4/99 – Fotograf na E55 ( rozhovor Petr Žák )

2000 – Hospodářské noviny č. 223 – Demonstrace dokumentuji už více než třicet let ( rozhovor mgd )

2001 – Top foto č.1 – Jaroslav Kučera ( rozhovor Zlata Vostruhová )

2002 – Reflex č. 42 – Svědek ( rozhovor Petr Volf )

2002 – Top víkend magazín – Člověk je téma, které se neunaví ( rozhovor Michal Polák )

2004 – JLV Expres – Z Prahy do Moldávie a Bavorska ( rozhovor Aleš Kučera )

2013 - Svět v obrazech EXTRA - č. 2 - říjen - Sudetské příběhy - Text Judita Bednářová

2017- Český rozhlas Vltava /3.únor/  rozhovor s Karlem Oujezdským     http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3794263

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/217562229000003/#shadowContent 

2017 - Právo / ročník 27, č. 114 / 18.5. - příloha SALÓN - Nejradši bych mlčel ( fotografJaroslav Kučera o srpnu 1969 i o Radaně ze Střešovic ) -  Igor Malijevský

Photographs by Jaroslav Kučera represent a special adventure for spectators. They mean intimite encounters with people which would probably never occur; with the worlds they would otherwise never enter. And situations in which they would almost certainly not find themselves. Since Jaroslav Kučera is attracted, like by a magnet, just to what is hidden to usual life experience. To what is deflected from a common human fate. As if his intuition or sensitivity of a diagnostician prompted what forms and to a considerable extent flavours and influences our lives. And so in his photos we meet prostitutes, homosexuals and currency speculators; beggars, pilferers, the homeless and junkies, immigrants and guest workers; punks and anarchists, the specific occupants of the underworld, city streets and border regions. Like a few, Kučera has the gift to converge practically with anybody, entering his or her privacy, winning confidence, and even affection. Thus he is not perceived as a photographer but a fellow. He does not misuse that, on the contrary, you can sense in his photographs a sort of silent community spirit with all the the-so-called "outsiders".
Kučera orders his pictures into cycles thematically aimed at issues of a certain social group or location. In the seventies he made his cycles: Night Prague, Rest Home, Borstal, Prague Buffets. They are snaps sometimes brutally crude, made often at the limit of light conditions, but full of colouring and poetry of that time. As if Kučera tried to define what all it means to be a human. The cycle Moldovia from the eighties is then a supreme expression of Kučera's homage to simple humanity. The phenomenon of humour also fully enters in his production; humanly warm and understanding and kind. That is contained also in his cycle Communist Feasts. It has a wonderful odour of absurdity and with it Kučera ranks among the leading protagonists of the tradition of unreal reality of the Czech literature and fine art. The rapid social changes of the nineties then give rise to two big and still continuing cycles of Sudetenland and Prague Metamorphoses, in which the discord of the old with the new reared up to blatancy. They bring the reflexion of the new life phenomena after the revolution, which the renewed democracy after half a century has to perforce tackle. They are remarkably profound social probes, Kučera-like earthly understanding and bitter sweet humorous. Perhaps they should really be prescribed as obligatory literature for today's politicians...
Jaroslav Kučera nevertheless is not only a sensitive and pensive documentarist, but also a full-blooded and brisk reporter. Since the mid-nineties he has gained in both the spheres one distinguished award after another. He is the first Czech photographer who received the Prague Grant -from the mayor of Prague - with the task of one year recording of the social changes of the capital city. In 2000 the international panel of the Czech Press Photo contest awarded his photo of the Prague anti-globalization protests with the main prize – the title, Photograph of the Year. For the same photo and other two from the same series he then also got the first prize in the category of Topical Subject of Fuji Euro Press Photo Awards 2000 contest, which about twenty countries participated in.
Contemporary Czech life photography includes several photographers of very ringing names, but it is perhaps really just Kučera, who - like a sensitive seismograph - registers the widest range of symptoms of the key changes of the life in our country. He has the sensibility of a diagnostician and brilliant talent of a reporter and analyst.

PhDr. DANIELA MRÁZKOVÁ

Photographer  Jaroslav Kučera

He was born on 19 December 1946 in the municipality of Ředhošť in the Litoměřice district. In 1996 he graduated from the Secondary School of Civil Engineering in Mělník. The following year he commenced studies at College of Civil Engineering at the Czech Technical University in Prague. He was accommodated at the Strahov campus, where he became a

co-founder of the Strahov Fotoclub. It was here where he conducted exhibitions for the first time.

In 1969, while taking photographs at the first anniversary of Czechoslovakia´s occupation by the Soviet Army, he was arrested and kept in the Pankrác prison for several weeks. However, in this very place and, actually, thanks to that, Jaroslav Kučera decided to become a photographer. Nevertheless, he completed his studies at the ČVUT – he graduated in 1973 obtaining the title of a civil engineer. Immediately after the state examinations he started to earn living as a „freelance“ photographer. He was earning his living by commissions, for example from some magazines and state enterprises, however, he did not give up the free creation.

After 1989 he stood at the emergence of the Czech Signum Photographic Group, and in 1996 he became a member of Bilderberg Hamburg international agency. Up to the present day he has applied himself to professional photography. In 2000, he obtained the main award – a title of the Photography of the Year, in the contest of the Czech Press Photo for a photograph from Prague protests against globalization. With his snapshots of the same event he was awarded the first prize in the Aktualita category of the Fuji Euro Press Photo Awards 2000 competition. Since 2007 he has been running the JAKURA Literary Publishing House.

Volné tématické cykly:

Free Thematic Cycles

Setkání s člověkem (70. léta)

Facing a man (the 1970s)

Komunistické slavnosti (1969–1989)

Communist feasts (1969–1989)

Mělnická vinárna (1976–1982)

Mělnická Wineroom (1976–1982)

Moldávie (1978–1981)

Moldovia (1978–1981)

Pražská periférie – štíty domů (1986–1992)

Prague suburbs – the gables

Sametová revoluce (1989)

The Velvet revolution

Židovské hřbitovy (1990-1991) - se skupinou Signum

Jewish cemeteries (1990-1991) – with Signum Group

Sudety (od r. 1990)

Sudetland (since 1990)

I taková je Praha (od r. 1996)

Prague is salso such (since 1996)

Pražské hospody (od r. 1997)

Prague pubs (since 1997)

Kameny a násilím proti globalizaci (2000)

Stones and violence against globalization (2000)

Vagóny pro Salgada (2005)

Carriages for Salgada (2005)

Lidé, které jsem poznal – portréty (od r. 2004)

The people I met (since 1990)

Pasáž (od r. 2008)

Passage

Arménie (od r. 2010)

Armenia (since 2010)

Samostatné výstavy:

Solo Exhibitions

1969 – Praha – Strahovské koleje

1975 – Praha – Výstavní síň Fotochemy

1975 – Olomouc – Galerie V podloubí

1977 – Praha – Galerie U jednorožce (společně s Janem Všetečkou)

1977 – Brno – Dům umění - Funkův kabinet

1979 – Olomouc – Galerie V podloubí

1983 – Praha – Výstavní síň Fotochemy

1990 – Basel – Galerie No Name

1990 – Freiburg – Stadtbibliothek

1992 – Brno – Stará radnice

1994 – Freiburg – Galerie Schwarzeskloster (společně s Danou Kyndrovou)

1994 – Basel – Galerie No Name

1994 – Denver – Temple Emanuele

1995 – Amiens – Galerie Jacques Tati

1995 – Kladno – Malá galerie spořitelny

1995 – Cheb – Galerie G4

1996 – Praha – Galerie ,,13“

1996 – Praha – Pražský dům fotografie

1998 – Berlín – České kulturní centrum

1998 – Drážďany – Galerie Neue Zeiten

1998 – Vilnius – Galerie Litevské fotografické společnosti

1999 – Haag – Konzulát České republiky

1999 – Duisburg – Wasserturn galerie (společně s Viktorií Rybákovou a Janem Samcem)

1999 – Wessel – Wasserturn galerie

1999 – Bratislava – Dům VPN (společně s Janem Šibíkem)

2000 – Praha – Amadeus Prag

2000 – Berlín – České kulturní centrum

2001 – Praha – World Web foto Gallery

2001 – Plzeň – Městská radnice

2001 – Sarajevo – Galerie kavárny Čulhan

2002 – Kladno – Malá galerie spořitelny

2002 - Praha - Staroměstská radnice

2003 – Praha – Galerie Na schodech

2003 – Berlín – České kulturní centrum

2004 – Lvov  - Palác umění

2005 – Kyjev – RAphoto Gallery

2005 – Praha – Nikon Gallery

2005 – Kyjev – Dům umělce, Galerie Majstěrna

2005 – 12 nádraží v České republice (vlak Leica Gallery Prague)

2006 – Brusel – Pražský dům

2009 – Praha – Literární kavárna U Řehoře Samsy

2009 – Praha – Literární kavárna U Řehoře Samsy

2009 – Roztoky – Galerie Academic

2009 – Praha – 32. Salon ZENTIVA (se sochařem Václavem Frýdeckým)

2009 – Praha – Smart gallery (s Jiřím Egertem)

2009 – Praha - Beseda - Ars Pragensis

2010 – Praha – Poštovní minigalerie Klubu gentlemanů Žižkov

2010 – Hořice v Podkrkonoší – Muzeum Hořice

2010 – Levice – Dobóovský kaštieľ

2010 – Praha – Leica Gallery

2011 – Moravská Třebová – Muzeum

2012 – Praha – Kavárna Leica Gallery

2013 – Praha –  Pražský hrad, Starý královský palác

2013 – Blatná –Zámek - galerie

2013 – Bielsko-Biala /FotoArtfestival/ - Galerie B&W

Účast ve skupinových výstavách (výběr):

Participation in Group Exhibitions (Selection)

1977 – Praha – Fotochema - Skupina Setkání

1989 – Praha – PKOJF - Salon užitého umění pražských výtvarných umělců

1991 – Denver – Colorado photographic Center – The Wall

1992 – Chicago - The Art Institute – What‘s New Prague

1994 – Praha – Mánes - Česká fotografie 1989-1994

1995 - Praha - Staroměstská radnice - Czech Press Photo

1996 – Praha – Pražský hrad - Hledání a jistoty

1996 – Praha - Ambit kláštera Františkánů - Leica Magic Moment

1996 - Praha - Staroměstská radnice - Czech Press Photo

1997 – Brno – Dům umění - Jistoty a hledání v české fotografii 90. let

1997 – Praha - Ambit kláštera Františkánů - Výročí časopisu Týden

1998 – Praha – Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka - Václav Havel

1998 - Praha - Staroměstská radnice - Czech Press Photo

1999 – Chicago – Chicagské kulturní centrum - Česká fotografie 90. let

1999 – Praha – Starý královský palác - Ten Years After 1989-1999

1999 – Praha – Staroměstská radnice - Rok 1989 očima fotografů

2000 – Praha – Obecní dům - Společnost před objektivem 1918-1989

2000 – Praha – Staroměstská radnice - Proměny Prahy

2000 - Praha - Staroměstská radnice - Czech Press Photo

2001 – Kodaň – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2000

2001 – Praha - Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka - Kamenná krása barokní Prahy

2002 – Praha – Komorní galerie Domu fotografie Josefa Sudka - Romové

2002 – Leverkusen - Kulturabteilung Bayer - Junge Tschechische Kunst

2002 – New York – Leica Gallery - Česká dokumentární fotografie

2003 – Praha – Leica Gallery Prague - Dárek na rozloučenou

2003 – Český Krumlov – Galerie Doxa - President a disident

2003 – Ostrava – Galerie Opera - Současná česká dokumentární fotografie

2004 – Praha – Staroměstská radnice - Listopad 1989

2005 – Praha – Městská knihovna - Česká fotografie 20. století

2005 - Praha - Staroměstská radnice - Czech Press Photo

2008 – Bruntál – Muzeum - Magie české fotografie

2008 – Brno – Moravská galerie - Třetí strana zdi

2008 - Praha - Staroměstská radnice - Czech Press Photo

2009 – Brusel – České kulturní centrum - Via Lucis

2009 – Bonn – Museum Mile - Česká fotografie 20. století

2009 – Praha – Ambit Františkánů - Jan Palach

2009 – Praha – Staroměstská radnice - Rok 1989 očima fotografů

2009 – Brusel – Stálé zastoupení ČR v Bruselu – Via Lucis

2009 – Bratislava – Dům umění - Via Lucis

2009 – Praha - Dům U Kamenného zvonu - Tenkrát na Východě

Účast na výstavách fotografické agentury SIGNUM (výběr):

Participation in Exhibitions of the SIGNUM Photographic Agency

1990 – Praha – Výstavní síň Fotochemy

1991 – Brno – Dům umění

1992 – Paříž – Židovské muzeum

1992 - Praha – Staronová galerie

1992 – Cheb – Galerie G4

1992 - České Budějovice – Galerie Dílo

1993 – Freiburg – Státní galerie Marienbad

1993 – Štrasburk - Fnak galerie

1993 – Plzeň – galerie X Centrum Maecenas

1994 – Mnichov – galerie Alfreda Kubina

1994 – Regensburg – Museum Ostdeutsche

1994 – Frankfurt n/Mohanem – Palais Jalta

1994 – Turín – Muzeo automobile

1994 – Jeruzalém – Universitní knihovna

2001 - Berlín – České centrum

2001 – Norrköping – ABF galery

2001 – Stockholm - České centrum

2002 – Prostějov – Muzeum Prostějovska

Výstavy s tématem historické architektury:                                   Exhibitions of Topics of Historic Architecture

1987 – Řím – Palazzo Barberini

1988 – Bologna – Palazzo de Renzo

1988 – Moskva – Veletržní palác

1989 – Dortmund – Městská radnice

1989 – Helsinky – Městská radnice

1990 – Praha – Veletržní palác

Zastoupení ve sbírkách:

Representation in Collections

ICP New York

LIFE Magazin New York

Colorado Photographic Art Center Denver

Moravská galerie Brno

Svaz českých fotografů

Galerie Hlavního města Prahy

Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci

Ceny:

Prizes

1971 - Teplice - Stříbrná jehlice Svazu českých fotografů

1995 – Praha – Czech Press Photo – Grant primátora Prahy, 2. cena – kategorie Reportáž série, 3. cena – kategorie Lidé, o nichž se mluví

1996 – Praha – Czech Press Photo – 1. a 3. cena – kategorie Každodenní život série, Cena firmy Konica

1996 – Praha – CD foto Bler – Fotoarchiv budoucnosti

1998 – Praha – Czech Press Photo – 1. cena – kategorie Aktualita série, 3. cena – kategorie Každodenní život série

2000 – Praha – Czech Press Photo – Hlavní cena – Fotografie roku, 1. cena – kategorie Aktualita série, 2. cena – kategorie Každodenní život série

2001 – Praha – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2000 – Hlavní cena v národní soutěži

2001 – Kodaň – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2000 – 1. cena

2002 – Praha – Fujifilm Euro Press Photo Awards 2001 – 3. cena v národní soutěži

2005 – Praha – Czech Press Photo – 2. cena – kategorie Portrét, 3. cena – kategorie Portrét série

Literatura

Literature

Autorské knihy:

Author´s Books

Mrázková Daniela: Lidé, které jsem potkal; Praha, KANT 2002

Hule, Miroslav: Rybáři na Třeboňsku; Praha, JAKURA 2009

Kříž, Jan – Mrázková, Daniela – Veselý, Dušan - Kučera, Jaroslav: Jak jsem potkal lidi; Praha, JAKURA 2013

Katalogy k autorským výstavám:

Catalogues for Author´s Exhibitions

Mach, Jan: Setkání s člověkem; Praha, Fotochema 1975

Remeš, Vladimír: Jaroslav Kučera; Brno, Moravská galerie 1977

Mrázková, Daniela: Jaroslav Kučera; Praha, Fotochema 1983

Ptáček, Josef: Jaroslav Kučera; Brno, Stará radnice 1992

Mrázková, Daniela - Kučera, Jaroslav: Sudety; Cheb, Galerie G4 1995

Illek, Zdeněk: Fotografie und Malerei tschechischer Künstler; Duisburg, Wasserturn galerie 1999

Mrázková, Daniela: Jaroslav Kučera; Praha, Staroměstská radnice 2002

Staňková, Iva - Kučera, Jaroslav: Vagony pro Salgada; Praha, Leica Gallery Prague 2005

32. Salon Zentiva; Praha, Zentiva 2009

Chuchma, Josef – Černobíle; Praha 2010

Publikace o architektuře:

Publications on Architecture

Šnejdar, Josef a kolektiv autorů: Národní divadlo 1983; České Budějovice, Praha, Pozemní stavby České Budějovice & Videopress MON 1983

Šnejdar, Josef: Národní divadlo; České Budějovice, Praha, Pozemní stavby České Budějovice & Olympia 1987 (doplněné a přepracované vydání)

Pšenička, Ivan a kolektiv autorů: Historie a současnost Prahy 1, Praha: Novinář a ONV Praha 1, 1990 

Líbal, Dobroslav: Z mapy UNESCO; Praha: Akropolis 1997 

Horyna, Mojmír: Dientzenhoferové; Praha, Akropolis 1998

Benešová, Zdeňka - Flídrová, Dana - Součková, Taťána - Prahl, Roman - Vybíral, Jindřich: Národní divadlo: historie a současnost budovy; Praha, Národní divadlo 1999

Horyna, Mojmír - Hojda, Zdeněk - Zahradník, Pavel - Fidler, Petr - Kropáček, Jiří - Fučíková, Eliška - Novák, Zdeněk - Šefců, Ondřej - Vojta, Jan - Nejedlý, Vratislav - Pelant, Pavel - Marková, Nina: Valdštejnský palác v Praze; Praha, Gema Art 2002

Baran, Ludvík: České Budějovice; Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2005

Homolová, Marie: Západočeské lázně; Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2006

Homolová, Marie: Karlovy Vary; Praha, Pavel Dobrovský – BETA 2007

Publikace vydané nakladatelstvím JAKURA:

Publications published by JAKURA Publishing House

Karbaš, Jiří: Liliana Maftei; Praha 2007

Urban, Jiří: František Ronovský; Praha 2007

Klaus,Václav - Mrázková, Daniela - Haas, Jan - Kučera, Jaroslav; Pěšky 1. světovou válkou – Objektivem neznámého vojáka; Praha 2009

Dvořák, František: Václav Frydecký; Praha 2009

Hule, Miroslav - Kučera, Jaroslav: Rybáři na Třeboňsku; Praha 2009

Haas, Jan - Kučera, Jaroslav; Fotografové války; Praha 2011

Brozman, Dušan: Blažek; Praha 2012

Kříž, Jan - Mrázková, Daniela - Veselý, Dušan - Kučera, Jaroslav: Jak jsem potkal lidi; Praha 2013

Kříž, Jan – Kučera, Jaroslav: Setkání, okamžiky, samoty; Praha 2014                         

Publikace, spoluúčast (výběr):

Publications, Copartnership (Selection)

Škorpil, Josef: Pražské metro ´78; Praha, Panorama 1978

Karbaš, Jiří: České výtvarné umění v architektuře 1945-1985; Praha, Odeon 1985

Mžiková, Marie: Vojtěch Hynais; Praha, Odeon 1990

Pikhart, Petr - Vít, Jan: Listopad ´89; Praha, Odeon 1990

Moucha, Josef: Příběh Galerie 4; Cheb, G4, 1995

Birgus, Vladimír – Vojtěchovský, Miroslav: Jistoty a hledání v české fotografii 90. let; Praha KANT 1996.

Dufek, Antonín: Společnost před objektivem 1918-1989; Brno, Moravská galerie 2000

Zika, Adolf: Poslední kniha století; Praha Zipo film 2000

Mrázková, Daniela: Czech Press Photo: fotografie desetiletí; Praha, Czech Photo 2004

Kolektiv autorů: Naučte se komponovat kreativně, Brno, Zoner Press 2010

Suk, Jiří: Jan Palach; Praha, Pražský dům fotografie a KANT 2009

Birgus, Vladimír – Pospěch, Tomáš: Tenkrát na Východě (Češi očima fotografů 1948-1989); Praha, KANT 2009

Články (výběr)

Articles (Selection)

Schreiber, Hugo: Cesty a výpravy Jaroslava Kučery; Revue Fotografie, 1974, č. 4

Jírů Václav: Fotografovo setkání s člověkem; Tvorba, 1975, č. 14

Mach, Jan: Pasťák; Revue fotografie, 1976, č. 1

mou: Jaroslav Kučera ve Fomě; Československá fotografie, 1983, č. 10

Remeš, Vladimír: Post factum: dvakrát v akci; Československá fotografie, 1990, č. 1

Janata, Michal: Jaroslav Kučera: Sudety; Ateliér, 1995, č. 26

Remeš, Vladimír: Proměny Prahy objektivem JK; Xantipa, 1996, č. 12

Třeštík, Tomáš: Primátorský grant (danajský dar pro JK); Fotografie magazín, 1996, č. 11

Žák, Petr: Fotograf na E55; Advanced (foto video), 1999 č. 4

Remešová, Michaela: Hospodský svět JK; Nedělní Blesk, 1999, č. 50

Moucha, Josef: Jaroslav Kučera: Setkání s člověkem; Ateliér, 2000, č. 13

Tesař, Milan: Hosti a hostesky; Reflex, 2000, č. 45

mgd: Demonstrace dokumentuji už více než třicet let; Hospodářské noviny 2000, č. 223

Ostruhová, Zlata: Jaroslav Kučera; Top foto, 2001, č. 1

Volf, Petr: Svědek; Reflex, 2002, č. 42

Chuchma, Josef: Černobílý svět Jaroslava Kučery; Týden, 2002, č. 41

Váňova, Magdalena: Kučera zachycuje okraj společnosti; Hospodářské noviny 2002, č. 196

Matějů, Věra: Fotografie Jaroslava Kučery; Fotografie magazín, 2002, č. 11

Pospěch, Tomáš: Co všechno znamená člověk; Právo, 2003, č. 10

Mrázková, Daniela: Jaroslav Kučera; PhotoArt, 2007, 9. září

Jiráčková, Blanka: Rozhovor s Jaroslavem Kučerou; Ateliér, 2009, č. 6

Chuchma, Josef: Recenze výstavy v LeicaGallery Prague; Ateliér, 2011, č.1

Kozumplík, Miloš; Fotoeditoriál; Instinkt, 2011, č. 37

Kučera, Jaroslav: Na východ od ráje; Foto-Video, č. 1

Filmy:

Films

Signum (P. Jasanský, J. Kučera, D. Kyndrová, J. Ptáček, J. Vaniš), režie Josef Harvan, Praha, Česká televize 1994.

Kúzlo fotografie, režie Matej Mináč, Slovensko 2006.

Text Daniely Mrázkové z knihy Lidé,které jsem potkal.

Prostitutky, homosexuálové a veksláci, žebráci, zlodějíčci a bezdomovci, feťáci a překupníci drog, přistěhovalci a gastarbeitři, pankáči a anarchisti, pijáci, nočňátka a hrdinové podsvětí, svérázné lidské existence z městských ulic a příhraničních oblastí - ti všichni a mnozí další jim podobní jsou stěžejními aktéry jeho fotografií. Jako by ho právě tito lidé žijící do jisté míry na společenském okraji přitahovali zvláštním kouzlem svých, od běžného průměru odkloněných či přímo vyšinutých osudů. A jako by on sám prožíval vzrušující dobrodružství z jejich poznávání.Nikoliv z chtivosti po senzaci, ale pro svoje podvědomé souručenství s nimi."Možná, že si témata týkající se tak zvaných lidí na okraji vybírám intuitivně," přiznává. "Mezi nimi existuje dobro a zlo jasně definované. Člověk se nemůže, když nechce, zkazit. Spíš v sobě nachází kladné vlastnosti - soucit, laskavost, snahu pomoci. Asi jsem to zpočátku takto neviděl, lákalo mě poznat, jak tito lidé žijí, ukázat jejich tváře, prostředí, ve kterém se pohybují... Pokud se mi podaří do takovéto společnosti opravdu proniknout, cítím se svobodný a není problém soustředit se na fotografování, které má smysl."

Jaroslav Kučera je jedním z mála českých fotografů, kdo se dokáže sblížit prakticky s kýmkoliv, vstoupit do jeho světa, získat si jeho důvěru, ba sympatie. Je to dar od Pána Boha, že nebývá vnímán jako fotograf, ale jako přítel. Kamarád, před kterým není zábran, a tedy ani přetvářky nebo stylizace. Jen tak ho mohl pozvat Honza Murmay z děčínského nádraží na gulášovou polévku z vlastního ešusu, gazda Surmaj do své velké cikánské rodiny, anebo pan Milan s paní Ivankou z Lomu u Libkovic na soukromé domácí radovánky. Jen tak mohl laškovat s holkami z nechvalně známé silniční trasy E55, aniž by výrazně vadil jejich pasákům, anebo popíjet "čůčo", jak se říká levnému vínu, s bezdomovci v parku příznačně zvaném Šervúd u pražského Hlavního nádraží, aniž by potřeboval ochranku. "Mám rád drsné počasí. Na fotografování. A taky rád fotím drsné lidi,"říká Kučera. Jeho zvláštní charisma, kterým působí, má však vstřícnou odezvu nejen u "lidí na okraji", ale obecně, a zabírá širokou škálu od úplně neznámých a bezvýznamných až po velmi známé a významné. To je i klíčem k jeho úspěchu v oblastech zpravidla se vzájemně vylučujících: v sociálním dokumentu a v komerční tvorbě. V obou sférách se pohybuje s lehkostí podmíněnou jeho vzácným darem komunikace.

Fotografie Jaroslava Kučeru provází od dětství. S otcem, zapáleným fotoamatérem, trávil čas jak na jeho výpravách do litoměřické krajiny, tak v temné komoře. Pečlivě vedená fotoalba se snímky spolužáků z průmyslovky v Mělníku i prvních lásek, dělané sovětským fotoaparátem Ljubitěl, pak svědčí o tom, že se od otce naučil nejen fotografovat, vyvolávat, ustalovat a kopírovat, ale vypěstoval si i vážnost k fotografickému médiu. Fotografování - od hledání motivu až po finální obraz v podobě dokonale propracované zvětšeniny - se pro něho stalo jistým druhem rituálu, významného obřadu. Dodnes dokáže udělat autorskou kopii tak, jak to mnohý profesionální laborant neumí. Avšak byla to až atmosféra konce šedesátých a počátku sedmdesátých let se svým vzýváním fotografie jako prostředku schopného vyjádřit základní kvality života, snímky Jiřího Všetečky z pohnutých událostí sovětské okupace Československa v srpnu 1968, a v neposlední řadě Antonioniho film Zvětšenina se svou apoteózou profese fotografa, co způsobilo, že se z vystudovaného stavebního inženýra Kučery stal hned po promoci fotograf. Už za studií na ČVUT v Praze založil spolu s přáteli v areálu vysokoškolských kolejí Strahovský fotoklub. Inspirativní byly v té době i časopisy: domácí čtvrtletník Revue fotografie a mezinárodní fotografická bible - švýcarská Camera. Humanisticky orientovaná fotografie života byla tehdy na vrcholu a její hlavní exponenti - Henri Cartier Bresson, Werner Bischof, André Kertész, Brassai, ale i právě objevovaní Rusové - zažívali publikační boom. Do popředí fotografického zájmu se dostal lidský úděl obyčejného člověka. I Jaroslava Kučeru láká v té době ulice, život nočního města, lidé u bufetových stolků, ale i prostředí domova důchodců s typickou atmosférou odloženosti a nepotřebnosti, stejně jako směsice smutku a vzdoru panující v nápravných zařízeních pro mladé delikventy. Kučera je dobrým a citlivým pozorovatelem s jemným smyslem pro výmluvnou zkratku, kterou dokáže velmi přesně formulovat ten či onen zobrazovaný problém. Sociální tematika se stává základním magnetem jeho fotografického zájmu. Navíc ještě utuženém silným osobním prožitkem oběti policejního zákroku proti spontánní masové demonstraci konané jednadvacátého srpna 1969 u příležitosti prvního výročí sovětské okupace. Tehdy, pod ranami obušků, na vlastní kůži pociťuje chuť bezpráví, násilí, nerovnosti a bezmocnosti. Byla to nesporně dobrá, byť krutá zkušenost pro budoucího sociálního dokumentaristu.

Prakticky od počátku Kučera své fotografie řadí do cyklů tematicky zaměřených vždy na problematiku určité sociální skupiny nebo lokality. I když tedy snímky 70.let shrnuje pod společný název Setkání s člověkem, jde o soubor složený z jednotlivých tematických celků: Milenci na jednu noc (1974), Domov důchodců (1972), Pasťák (1974), Pražské bufety a další. Jsou to momentky detailním záběrem někdy až brutálně syrové, vzniklé často na hranici světelných možností. Jako by si Kučera zkoušel definovat, co všechno znamená člověk. Estetika těch snímků nezapře poučení filmovým neorealismem, byť podvědomé. A pak přichází téma Moldávie.V jeho znamení se odvíjí Kučerovo fotografování přelomu 70. a 80. let. "Nebýt mé tehdejší ženy, asi bych se tam nikdy nepodíval, natož abych tam byl jako doma. Narodila se totiž v Rumunsku...," říká Kučera. Tématem Moldávie fotograficky i lidsky dospěl. Tady už nešlo "jen" o sociálně úzce vymezenou problematiku, ale o velké téma "lidské rodiny" pojednávané na územním vzorku moldavského venkova. Lidská pospolitost,životní zákonitosti, víra, láska, naděje, prosté člověčenství - to všechno tu nachází obrazovou podobu. Rovněž estetická kvalita Kučerových fotografií dosahuje hranice, za níž je už jen - dokonalost. To, co předtím pouze naznačil, totiž schopnost charakterizovat situaci a psychický stav zobrazovaného světlem, uspořádáním obrazových plánů a kompozičních prvků, zde pojednou zaznívá naplno. V primitivních podmínkách civilizací jen málo dotčeného kraje Kučera nachází to, co vlastně dávno hledal - látku k vyjádření smyslu bytí člověka. Zda to způsobila jeho citová zjitřenost, zcela nové a neznámé prostředí či jen postup zrání uplývajícím časem není důležité, ale skutečností je, že Moldávií si Kučera zavdal se samou podstatou média fotografie - s magií možnosti vyjádřit to, co je až za rámcem autenticky zachyceného okamžiku. S tématem Moldávie do Kučerovy tvorby současně vstupuje i fenomén humoru. Lidsky teplého a chápavě úsměvného, který se v jeho fotografii zabydluje už trvale.

Humor, tentokrát však se značnou příchutí absurdity, je vrchovatě obsažen i v Kučerových snímcích komunistických slavností. Toto téma, hodné velké české surrealistické tradice, jako by svému autoru kompenzovalo skutečnost, že prakticky po celá 80.léta svoji osobní výpověď v podobě sociálního dokumentu odložil stranou a věnoval se tvorbě komerční. Přesněji fotografování průmyslových staveb a vodních děl, rekonstrukce pražského Národního divadla, propagaci. "Sociální fotografie, jakou jsem si představoval, tehdy nebyla zrovna ve veřejném zájmu, taky jsem byl pořád jednou nohou za kopečkama," říká k tomu Kučera a naráží tím na sílící tlak svého pocitu vnitřní emigrace, kterým se bránil realitě politické situace. A to až tak, že vážně pomýšlel na emigraci skutečnou. Navíc právě tehdy prožíval další z řady svých milostných krizí... Jeho fotografie komunistických svátků jsou klasickým příkladem , řečeno s mluvčím české umělecké avantgardy Karlem Teigem, "tragického konfliktu vnější a vnitřní reality, jehož trýzeň prožívá dnešní člověk." Povinné svátky, prvomájové průvody a manifestace v den "vítězného února", při nichž se povinně masově jásalo, nebylo možno zakázat fotografovat, i když podezření z nepatřičné interpretace bylo. A tak vznikaly mnohavýznamové snímky, jejichž výpověď se pohybovala v prostoru mezi skutečností a fantaskním přeludem, mezi oficiální vážností situace a neoficiální fraškou. Jaroslav Kučera, ale stejně tak před ním Ivo Loos či v těsném závěsu anebo současně Dana Kyndrová a další, kteří komunistické svátky programově zachycovali, svým výběrem situací a lidských typů výslovně upozorňoval, že se jedná o výpověď nádherně absurdního humoru. V letech, kdy na osobní tvorbu de facto rezignoval, si Kučera fotografování komunistických masových slavností prostě neodpustil. V podtextu těch maškarád s fangličkami, mávátky, sloganovými transparenty a obřími portréty "vůdců" živých i mrtvých byl totiž skrytý nejen výsměch odrážející se v konfrontaci bezduchého fanatismu a útrpného výrazu povinnosti v lidských tvářích, ale cosi ještě mnohem víc: Jakési zvláštní uspokojování přirozené lidské touhy po pravidelně se opakujících společných obřadech, k nimž se lidé scházejí nejen aby se svátečně oblékli, pomodlili se, zazpívali , ale také aby si popovídali, řekli, co nového se u koho v rodině přihodilo, kdo onemocněl, umřel, narodil se, kdo má jaké trápení. V podtextu těch komunistických svátků a masových účastech na nich byla až jakási nutkavá potřeba nahradit něčím odvěké náboženské rituály, poutě, masová procesí,všechno to, co imperativně prosazovaný ateismus lidem vzal a ničím nenahradil. Kučerovy fotografie jsou toho všeho názorným dokladem. Jejich až triviálně jednoduchá kompozice, téměř oproštěná od prostředí a přímočaře zaměřená na vybrané lidské typy, je maximálně výmluvná.

Pád komunismu v listopadu 1989 a dramatické události, které jej provázely, Kučeru rázem, zakázky nezakázky, vrhly do středu dění, především však zpět k prvořadému zájmu o fotografii života. Legendární časopis Life publikuje jeden z jeho snímků z pražských ulic na obálce a další uvnitř čísla. Vzniká jeho proslulá fotografie disidenta Václava Havla s Alexandrem Dubčekem, symbolem reformního hnutí roku 1968, v objetí,a to přesně v historickém okamžiku, kdy muzikolog Jiří Černý oznamuje revolučnímu štábu pád komunistického ústředního výboru. Kučera je všude. Fotografuje vzepětí lidských mas, které svou emocionalitou připomíná divadelní scénu, a činí tak, jak má ve zvyku: prostřednictvím vybraných konkrétních lidských typů.Děcka zapalujícího pod sochou svatého Václava svíčku , rozevláté půvabné studentky majestátně držící stráž, vousáče zběsile mávajícího státní vlajkou. Vzniká tak jeden z nejsilnějších fotografických souborů zachycujících onu emocemi nabitou pohnutou dobu.Kučera jím prokazuje, že kromě citlivého a přemýšlivého dokumentaristy je i plnokrevný a hbitý reportér. U fotografie života už zůstává. Rychlé společenské proměny, jimiž pak jsou naplněna celá 90.léta , ho fascinují a spontánně se pouští do dvou velkých tematických projektů postihujících klíčové změny v zemi.Změny odrážené nejprudčeji především v sociální struktuře a jejích nových jevech. Chytře volí téma Sudety zabývající se územím česko-německého pomezí, kde je svár starého s novým snad vůbec nejkřiklavější. A s rozmyslem je voleno i téma Prahy jako středobodu sociálních proměn, s nimiž se po půlstoletí obnovená demokracie musí vypořádat.

Sudety. Když Kučera začal na tomto svém, zatím nejvýznamnějším, projektu pracovat, nemohl tušit,až jak složité, doširoka větvené, politicky i lidsky citlivé a hlavně dlouhodobé je to téma. Chtěl začít "tam, kde skončil socialismus," a přitom se na každém kroku setkával s velmi specificky podmíněnou realitou.Danou nejen tím, že Sudety zahrnují poměrně rozsáhlé území, téměř lemující hranice republiky, a že je to území letitého česko-německého sváru a vzájemných křivd, ale i tím, že právě zde začínala zlověstná, ostře střežená "železná opona", která donedávna krutě rozdělovala svět na " kapitalistický Západ" a " socialistický Východ". Že jde o území, kde se po léta nemilosrdně drancovalo nerostné bohatství země, až z toho zbyla neutěšená měsíční krajina. Území, kterým se převalilo několik vln novodobých zlatokopů a kde žijí, což je vůbec nejpodstatnější, zvláštní lidé: Lidé tak říkajíc bez kořenů. Tedy bez dědičného vztahu ke kraji, k půdě, k místním tradicím. Jedni přišli odevšad těsně po válce, aby nahradili víc než tři miliony vysídlených Němců, další zase postupně nahrazovali ty, kteří si tu z cizího už dost nahrabali.Léta se sem, do místního průmyslu, odkládali Romové, ale i přesídlenci z bývalé Podkarpatské Rusi, Transylvánie. Fungovaly tu i komunistické koncentráky s tvrdě pracujícími vězni, nejen politickými, ale i skutečnými zločinci. Dnes tu kvete čilý mezinárodní obchod absolutně se vším. S lidmi, trpaslíky, vekslem i erotikou. Kromě podivuhodné směsice poválečných usedlíků tu žijí přistěhovalci ze všech možných zemí, především Asie a bývalého Sovětského svazu. Chudáci, mafiáni i noví boháči. Jaroslav Kučera tento zvláštně nesourodý svět fotografuje od samého počátku 90.let. Pomalu, ale systematicky. Tak, jak se postupně utváří a mění. Jeho snímky odtud mají svéráznou poetiku. Jsou drsné a jaksi krásosmutné. A člověčina z nich téměř kape.Jako třeba z té fotografie, na níž kráčí švagr pana Surmaje,také Surmaj, s housličkami zdevastovanou mosteckou krajinou a přitom si hraje. Rozcvičuje se, aby svému příbuznému zahrál k sedmdesátinám. Silně evokuje slavný snímek Pištce Wernera Bischofa, na němž si chlapec hrající na fujaru vykračuje mezi městečky Cuzkem a Pisakem pro změnu zase peruánskou krajinou. Ten Bischofův Pištec z roku 1954, který patří k vrcholům světové humanistické fotografie, léta funguje jako symbol mládí jdoucího přes všechna protivenství světu vstříc. Kučerův cikán Surmaj jde jako symbol prostého člověčenství rovněž vzdor všem protivenstvím dál , byť lidmi poničenou krajinou a s bedry obtíženými všemi složitostmi svého etnika i doby , a v neslyšném zvuku jeho houslí je obsažen příslib naděje.

Na svých cestách do severních a západních Čech Jaroslav Kučera potkává spoustu lidí, kteří tu žijí a pracují a nebo sem za prací jen dojíždějí, jako třeba většina prostitutek operujících nejen na proslulé E55, ale prakticky na všech příhraničních komunikacích.Anebo jako cestující dělníci, kteří mají domovy ve vnitrozemí a přes týden bydlí co nejblíže k hranici, protože pracují v Německu. Domů, k ženě a dětem se tento nový druh gastarbeiterů vrací jen na víkendy. A tak jsou Sudety pro Kučerovu zvídavost téměř nevyčerpatelným zdrojem. Tím spíš, že téma se netýká jenom lidí samotných, ale zahrnuje i architekturu, širokou sféru životního prostředí a velmi specifickou krajinu, jejíž svérázná malebnost se zde tvrdě střetla s průmyslem a lidskou bezohledností, vandalismem . Kučera ví, jak na lidi, které tu potkává. Projevuje o ně jakýsi přátelsky ledabylý zájem a oni ho za to nechávají vstupovat do svého, jinak přísně střeženého soukromí. Kučera také ví, jak na prostředí, ve kterém jeho lidé žijí.Umí si k tomu nacházet neomylně výmluvné charakterizační znaky. Jako třeba na snímku rozbláceného chmelového pole u Hořesedel na cestě z Karlových Varů do Plzně.Ten směšně pitomý billboard, který tu vévodí krajině, hlásá, že lidé s vysokým IQ a bůhvíproč se srdcem na pravém místě zásadně kupují jen automobily značky Škoda, a touto duchaplnou reklamní nabídkou ironicky disputuje s neutěšeným okolím. Stejně jako snímek chátrajícího chebského domu v chátrající ulici s návěstním štítem Night Club. Kučerovy Sudety jsou velmi pozoruhodnou hlubokou sociální sondou, lidsky chápavou a hořce humornou. Sondou tak bohaté poznávací hodnoty , že by měla sloužit jako povinná literatura pro soudobé politiky.

V roce 1995 se Kučera stává prvním nositelem grantu pražského primátora, ročního stipendia, které se toho roku začalo udělovat v rámci prvního ročníku soutěže Czech Press Photo. Vyneslo mu ho téma nových "porevolučních" sociálních jevů v hlavním městě, které začal fotografovat. Jevů, které se stávaly, obdobně jako v Sudetech, den ze dne víc a víc do očí bijící. Fotografoval žebráky, bezdomovce, prostitutky a prostituty, veksláky, somráky, pouliční prodavače, "skejťáky", zkrátka ulici. Po letech se tak oklikou vrátil ke svému dávnému opojení pražskou ulicí 60. a 70.let. K tehdy skrytým, nikterak reprezentativním jevům, které ho už od studií lákaly, k době kdy bylo přímo nebezpečné něco takového jako ošumělé městské figurky, natož třeba pijáky, fotografovat, , ale hlavně zveřejňovat, nechtěl-li si autor vysloužit obvinění z pomlouvání socialistického systému. Ani v nových politických podmínkách však pro Kučeru nebylo snadné vysvětlovat, proč právě "negativními jevy" postihovat soudobé proměny hlavního města, na než byl grant určen. Kučera však šel zarytě vlastní cestou a po roce radnici odevzdal a veřejně prezentoval soubor výstižně nazvaný I taková je Praha. Podobně jako v paralelně vznikajícím souboru Sudety, i zde jde o analytickou společenskou sondu.Výstižně poukazující na aktuální problémy, s nimiž je třeba počítat a které je nutno řešit. Zvláštní kapitolou tématu Praha jsou pak pražské hospody. Kučera je začal fotografovat více méně na zakázku zahraničních časopisů, kde je také publikoval, ale téma samo bylo jen logickým vyústěním jeho zájmu o "pražskou ulici." Neboť hospody v Čechách jsou odedávna místem, kde se při pivu diskutuje o fotbalu i politice, kde zní švejkovství , svébytné filozofování i humor. A kam v posledních letech pronikají i výdobytky tržního hospodářství - obsluha "nahoře bez", erotická šou. Mužská, ženská, smíšená. Zvláštně se ty novoty snoubí s tradiční atmosférou pražských pivnic a Kučerovi se právě tuto humorně vážnou novou tvářnost stánků lidové kultury daří vyjadřovat.

V samém závěru tisíciletí Jaroslav Kučera dosahuje významného uznání: V mezinárodní konkurenci z vlastního popudu fotografuje protesty mladých proti globalizaci, kteří se do Prahy sjeli z celého světa u příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Vytváří špičkovou reportáž, jejíž každý jednotlivý obraz má mimořádně silnou estetickou platnost.Bravurně využívá abstrahujících možností černobílé škály fotografie , dramatizuje už tak dramatické výjevy světlem,přesněji šerosvitem, využívá siluety. A znovu, stejně jako v případě snímků z revolučních událostí listopadu 1989, prokazuje až zářivý reportérský talent. Mezinárodní porota soutěže Czech Press Photo 2000 mu za jeden z těchto snímků přiznává hlavní cenu - titul Fotografie roku. A za celý soubor pak v této soutěži získává první cenu v kategorii Reportáž. Co je tak mimořádného na Kučerově vítězném snímku? Je na něm silueta rozkročeného bojovníka v plynové masce v akci. V jedné ruce drží kámen, ve druhé tyč. Po pravé straně má kamaráda v plné zbroji, lidé v pozadí jsou zahaleni dýmem. Podle názoru poroty, složené z matadorů světového fotožurnalismu, je Kučerův bojovník tragickou postavou dnešního světa, neboť svádí marný boj , který se ve svém důsledku obrací proti němu samému. Za týž snímek a dva další z této série pak Kučera získává i první cenu v kategorii Aktualita soutěže Fuji Euro Press Photo Awards 2000, jíž se zúčastnilo devatenáct zemí a vítěze vybírala osmnáctičlenná mezinárodní porota z vítězů národních kol jednotlivých států.

Současná česká fotografie života má několik fotografů zvučných jmen. Avšak Jaroslav Kučera - a pak ještě Karel Cudlín - mají cosi zvláštního: schopnost neopakovat se, ale naopak s každým novým tématem překvapovat. Přinášet obsahově i formálně, lidsky i fotograficky něco nového. Je to však opravdu snad jen Kučera, kdo drží prst na ručičce času klíčových proměn ve vlastní zemi.Zvlášť jeho permanentně rozvíjená témata Sudet a Prahy jsou jmenovatelem všeho podstatného, co se v zemi děje.Jeho jediným problémem, anebo předností, paradoxně je, že dokáže natolik efektivně střídat volnou tvorbu s komercí, že má vše: potřebné hmotné statky i pocit seberealizace a uspokojení. A netouží tedy ani po akademickém křesle, ani po výstavním či publikačním maratónu. Pouze si občas chce poměřit síly a zjistit, jak na tom je vzhledem k ostatním. Má k tomu odvahu a vychází mu to. Je z mnoha zorných pohledů, ať už se to komu líbí nebo ne, jedničkou české živé fotografie.