Po roce 1989 se Sudety začaly vzpamatovávat z těžkého snu o „krásném zítřku“.
Devastace, kterou za těch více než čtyřicet let prošly, byla znát na každém kroku. Tři miliony vyhnaných sudetských Němců byly nahrazeny chudšími obyvateli z vnitrozemí, „rabovacími gardami“ poválečných vítězů nebo přistěhovalci z východních zemí.
Ti všichni se mnohdy chovali k Sudetům jako k dobyté zemi a režim jim v tom vydatně pomáhal.
Na jedné reportáži pro časopis Reflex jsem se rozhodl stav této části naší země „čtyřicet let poté“ zdokumentovat. Od roku 1990 jsem do Sudet jezdil, fotografoval lidi a jim svěřenou zemi dřív, než tady začne působit nový řád a kdy všichni rádi zapomenou, jak to tady kdysi vypadalo.